Název

Pohádka o razladěném piánu a podzimních náladách

Popis

Pohádka o rozladěném piánu a podzimních náladách

Spadané listí se nažloutle vrství na cestách, sem-tam je slyšet ,jak se šustivě honí s větrem. Smutný klavír se tiše dívá na dovádění zlatavých nezbedů a vzpomíná, jak dávno ho už nikdo nepolaskal v černobílých klaviaturách. Malebné podzimno výtvarně nechává tušit tvary utajené v závojích chladných mlh, maličké slunéčko s rudými krovkami se tulí do úžlabí jeteliny, přece jen je tam tepleji než na syrovém průvanu přinášejícím ranní jinovatku v kopřivách, které, snad, ani mráz nespálí.
Smutně a tesklivě se na krásný podzim starý klavír dívá.... Jeden jediný tón rozeznívá strunu někde uvnitř úderem kladívka klapky a druhý ,třetí… řada tónů které si vybavuje tak nějak samovolně z dob, kdy na něj laskané a pěstěné ruce hrály ,těšily jiné svým umem. Nádherná melodie line se parkem, nikdo nesedí u klavíru, nikdo neposlouchá linoucí se melodii a přesto se Slunce ustrnulo, ještě není na zimní tesknění čas. Létem vyčerpané sluníčko roztrhává těžké šedivé mračouny a hřeje, jen z lehýnka a o to vzácněji, aby si vyslechlo tóny malebné a schovívavé, plné podzimních barev ,z klaviatur starého rozladěného nevrlého osamělého piána.

Nastavení